Nemusíš pořád podávat výkon

Dnes nemusíš nic dokazovat. Osvobozující pravda, kterou často zapomínáme

Kolikrát si dnes chtěl/a být „lepší“, výkonnější, klidnější, štíhlejší, víc v pohodě, víc milující, víc motivující, víc… cokoli?

Kolikrát si měl/a pocit, že musíš něco obhájit – svůj názor, své pocity, svou hodnotu?

A kolikrát sis dovolil/a jen tak být – bez nutnosti něco dokazovat?

Neustálý tlak na výkon: tichý společník každodennosti

Žijeme v kultuře výkonu. Odmala slyšíme, že musíme něco dokázat. Ať už jde o dobré známky, diplomy, kariéru, dům, vztah, děti... zkrátka „být někdo“. Tento tlak je často hluboko zakořeněný, ani si ho nemusíme vědomě uvědomovat. Stal se normou. V práci musíme být efektivní, v partnerství empatičtí, v péči o děti dokonalí, ve volném čase aktivní a zdraví. Dokonce i odpočinek se musí „vyplatit“ – přinese regeneraci, produktivitu nebo alespoň pár pěkných fotek na Instagram. Tato neustálá potřeba dokazování má ale svou daň.

Psychologický dopad: co se děje uvnitř nás?

Když žijeme v permanentním módu „musím obstát“, „musím být víc“, naše tělo i psychika přechází do režimu napětí. Aktivuje se stresový režim, dochází k dlouhodobému vyčerpání, oslabení imunity a psychické zátěži. Dlouhodobé pocity nedostatečnosti vedou k úzkostem, depresím, syndromu vyhoření i k psychosomatickým potížím. A co je možná ještě bolestivější – ztrácíme kontakt sami se sebou. S tím, kým opravdu jsme, co potřebujeme a co je nám vlastní. V tom neustálém dokazování přestáváme slyšet svůj vnitřní hlas.

Odkud se bere potřeba pořád někomu něco dokazovat?

Často má kořeny už v dětství. Možná si vyrůstal/a v rodině, kde se láska podmiňovala výkonem („Když budeš hodná holka, budu tě mít rád.“). Možná ti říkali, že „musíš něco dokázat, aby z tebe něco bylo“. Možná jsi slýchal/a, že odpočinek je lenost. Tato vnitřní nastavení si neseme do dospělosti. A dokud je nezvědomíme, můžou nás dál ovládat. Dospělý člověk pak stále touží být „dost dobrý“, i když není před kým. A tak dokazujeme – partnerovi, rodičům, šéfovi, sledujícím, společnosti. A hlavně sobě.

Dnes to může být jinak. Představ si, že máš jeden den, kdy nic nemusíš. Nemusíš být produktivní. Nemusíš být milý. Nemusíš být veselý. Nemusíš být vděčný. Nemusíš být duchovní. Nemusíš se zlepšovat. Nemusíš nic dokazovat. Jen jsi.

Jaké by to bylo? Možná se ti hned ozve vnitřní hlas: „Ale přece musím něco dělat.“ „Nemůžu jen tak být, to je přece sobecké.“ „Ostatní to zvládají, já taky musím.“ „Bez výkonu nemám hodnotu.“ Zkus ten hlas jen pozorovat. Je to opravdu pravda? Kdo ti to řekl? A komu tím vlastně sloužíš?

Být ≠ selhat

Mnoho lidí má pocit, že když přestanou „tlačit“, něco ztratí – úctu, hodnotu, motivaci, směr, čas. Ale ve skutečnosti se často stane pravý opak. Když přestaneme dokazovat, začneme se více naslouchat. Začneme odpočívat bez výčitek. Zjistíme, co nám dělá radost. Začneme tvořit z radosti, ne z tlaku. Získáme zpět energii, přirozenou motivaci i hlubší vztah sami k sobě. Někdy největší síla spočívá právě v tom, že si dovolíme být zranitelní a lidsky nedokonalí.

Co znamená „dnes nemusíš nic dokazovat“ v praxi? Je to pozvání:

• nedokončit to, co nemá být dnes dokončeno,

• odpustit si výkon,

• říct NE, když tě někdo tlačí tam, kam nechceš,

• být upřímný/á sám k sobě,

• odložit masky,

• přestat se srovnávat,

• vypnout notifikace a zapnout pozornost k sobě,

• dovolit si říct: „Dneska to stačí takhle.“

• Žít v přítomném okamžiku.

5 drobných kroků, jak ulevit od tlaku na výkon

1. Zpozoruj vnitřní „musím“

Zapiš si každý moment, kdy tě během dne napadne věta „musím...“ a zeptej se: Opravdu musím? Co by se stalo, kdybych nemusel/a?

2. Udělej jednu věc jen tak

Bez cíle, bez měření. Maluj, jdi se projít, zazpívej si – ne proto, abys byl/a produktivní, ale protože prostě můžeš.

3. Vrať se k sobě

Zavři oči. Zeptej se: Jak se právě teď cítím? Co teď opravdu potřebuji? Tato jednoduchá otázka může změnit průběh celého dne.

4. Dovol si nedokončit

Ne každý úkol musí být hotový dnes. Ne každá zpráva musí být odpovězena hned. Ne každé setkání musí být naplánované. Někdy je v pořádku říct: Zítra je taky den.

5. Připomínej si: Hodnotu máš už teď

Ne na základě toho, co jsi dnes udělal/a. Ne podle výkonu. Ale proto, že jsi.

Terapie a tlak na výkon

V terapii se s tímto tématem potkávám často – přetížení, neschopnost odpočívat, vnitřní kritici, pocit, že nikdy nejsme dost. Jedním z léčivých momentů bývá, když si klienti poprvé dovolí jen být – bez tlaku, bez očekávání, bez role. Často je to začátek cesty k větší svobodě a přijetí sebe samého.

Dovol si dnes nedokazovat. Možná budeš mít tendenci tento článek dočíst „rychle, ať to mám za sebou“. Možná ho odložíš s výčitkou, že „jsi měl/a dělat něco jiného“. Ale možná... právě teď je ten čas se nadechnout. A říct si:

„Dnes nemusím nikomu nic dokazovat. Ani sobě. A přesto jsem v pořádku.“